SENO, SLÁMA, SKLÁDKA

Východiskem pro tento site-specific skupinový výstavní projekt je ohlédnutí se za ikonickou realizací Zorky Ságlové v rámci výstavy Někde něco (společně s Janem Ságlem, Bělou Kolářovou a Jiřím Kolářem), uvedené v Galerii Václava Špály v roce 1969. Ságlová tehdy do galerie navezla velké množství schnoucího sena, vojtěšky a slámy, kterou s přáteli chodili pravidelně obracet a k této činnosti vybízeli také publikum. Při příležitosti dernisáže výstavy zahrála tehdy nová kapela The Plastic People of the Universe a v návaznosti na to vznikla i série fotografií Jana Ságla zachycujících členy kapely na balících slámy. Ságlová do bílé galerie, v době, kdy většina výstav prezentovala malby, sochy a objekty, přinesla prvek přírody/krajiny a prvek práce/běžného života. Tím se specifickým způsobem připojila k mezinárodním tendencím v umění, které dnes podřazujeme kategoriím jako je land art, environment nebo akční umění či sociální plastika. Umělkyně si však – navzdory nebo právě pro svou progresivitu vysloužila příkré odsouzení nejen ze strany veřejnosti, ale také oficiálních struktur uměleckého provozu tehdejšího Československa. Příklad projektu Seno, sláma je s ohledem na veřejné mínění o současném umění zajímavý a podnětný i dnes. Zajímá nás, jaké umění v místním, středoevropském a mezinárodním kontextu svým specifickým způsobem navazuje nebo může utvářet dialog s touto historickou akcí. Skrze výstavu chceme také problematizovat zda a jakým způsobem je na projekt Ságlové možné nahlížet ze současné ekofeministické perspektivy. Nejde přitom o rekonstrukci této instalace, ale spíše o rozvedení jejích obsahů v současném kontextu, tvorbu alternativních a spekulativních scénářů a prostor pro experimentální dialog.

K tvorbě monumentálního prostředí pro celou výstavu jsme přizvali mezinárodně etablovanou polskou umělkyni Dianu Lelonek. Lelonek vytvoří komplexní instalaci inspirovanou kompostováním, do níž organicky začleníme díla dalších vystavujících. Diana Lelonek ve své tvorbě zkoumá vztahy mezi lidmi a ostatními živočišnými druhy. Její projekty jsou kritickou odpovědí na procesy nadprodukce a nekonečného růstu, reflektují náš vztah k životnímu prostředí. Pracuje s médiem fotografie, videa, živou hmotou a nalezenými předměty a vytváří tak interdisciplinární dílo často na pomezí umění a vědy. Součástí instalace Lelonek v Galerii Václava Špály budou rozličné přírodniny symbolicky prorůstající architekturou galerie, nalezené při výzkumných projektech autorky – například při trasování migračních cest čápů, které negativně ovlivňují důsledky lidského konzumerizmu, klimatické změny a neudržitelná produkce odpadu, nebo při zkoumání zaniklých vesnic v oblastech důlní těžby. Tyto a další cesty také výstavu situují geograficky – vycházejí ze středoevropského regionu, ale skrze jednotlivé trajektorie a příběhy jej propojují s blízkými i vzdálenými lokalitami a souvisejícími globálními problémy.   

Umělecká díla vybraná pro výstavu Seno, sláma, skládka se zabývají kritikou antropocentrismu, mezidruhovou solidaritou, ohleduplnými a udržitelnými vztahy a soužitím, posthumanismem a perspektivou, kdy příroda kontaminovaná lidským působením přebírá otěže a znovu nastoluje rovnováhu, které se člověk může ale také nemusí zúčastnit. Představeny budou instalace, objekty, filmy, malby a další díla, z nichž některá vzniknou přímo pro výstavu. 

Výstava se koná v rámci mezinárodního projektu Islands of Kinship: A Collective Manual for Sustainable and Inclusive Art Institutions.

Projekt je realizován s finanční podporou Ministerstva kultury ČR, hl. m. Prahy a Evropské unie.

Výstavní prostředí: Diana Lelonek

Produkce: Ondřej Houšťava, Zuzana Šrámková

Programy pro veřejnost: Nikola Ludlová ve spolupráci s kolektivem SJCH

Produkce programů pro veřejnost: Sára Davidová

Grafický design výstavního projektu: Tereza Haspeklová a Petr Kněžek

Překlady: Lamija Čehajić, Viktor Heummann, Brian Vondrak